WoxůvWebík

Z Lurës do Burrelu [03. - 04. 09. 2010]

V národním parku Lurës jsme se rozhodli pro náročnější variantu výprav a tak nás čekal dvoudenní výlet. Kolem několika horských jezer jsme došli k salaši pod hřeben Deju, kde jsme ve výšce zhruba 1600m postavili tábor a přenocovali. Druhý den nás čekal výstup do sedlu ve výšce cca 2000m odkud jsme sestoupili do vesničky Macukull, kde nás vyzvedly furgony a odvezly nás k autobusu do Burrelu.

První den šlo vše podle plánů, asi v polovině našeho cestování jsme se rozloučili s druhou skupinou, která se vracela zpět do hotelu a my vyrazili k salaši. Tam nás přivítali místní obyvatelé a pohostili nás domácím chlebem a ovčím sýrem (ten byl asi nejlepší, jaký jsem v Albánii jedl) a taktéž jsme si u nich mohli doplnit zásoby vody. Pak jsme vystoupali ještě pár metrů a postavili tábor. Naneštěstí už večer se začalo kazit počasí a od ohně nás (kromě únavy) vyhnal i děšť.

Celou noc pršelo a ani ráno to nebylo jiné, sice nešlo o nějaký velký slejvák, ale zato pršelo téměř furt. Neměli jsme na výběr, zabalili jsme se a vyškrábali jsme se do průrvy a pak slezli dolů do vesničky Macukull. Cesta vcelku pohodová, ale počasí ji dokázalo znepříjemnit a také jsem není mnoho fotek, protože foťák jsem nechal schovaný v batohu.

Když jsme do vesničky dorazili čekalo nás pouze jedno auto, druhé mělo dorazit do čtvrt hodiny, tato čtvrt hodina se průbežně pohybovala mezi 10-20 minutami po dobu dalších dvou hodin. Po dobu celého čekání jsme ješte sloužili jakožto atrakce pro místní obyvatele, z původních několika lidiček se náměstí stihlo docela zaplnit spoustou čumilů.

Nakonec jsme se dočkali, přijel i druhý vůz a vyrazili jsme do Burrelu. Cesta by nebyla ničím vyjímečná, kdybychom po pár minutách jízdy nezastavili a nenabrali dalšího pasažéra, ovci. Ačkoliv se zdálo, že se již do zavazadlového prostoru nevejde, řidič nás několikerým zabouchnutím zadních dveří (a lehčím zdeformováním ovce) přesvědčil o opaku.

Burrel jsme si v rychlosti proběhli, ochutnali místní kebab a pak autobusem pokračovali směrem k městu Rubik, do kterého jsme již nedojeli a utábořili jsme se v jednom kempu před ním. Rubik nás čekal až další den.