Už je to pár let, co jsme v rámci naší bandy začali mluvit o nějakém čundru. Za ta léta se toho mnoho nezměnilo, i s klikou od dveří bych se domluvil snáž.

Někteří nebyli schopni dát dohromady jednoduchou odpověď na ano-ne a tak jsem se musel jít nejprve zeptat jejich rohožky. Jiní prozměnu zůstali u své tradiční odpovědi, že letos ne, ale příští rok určitě.

No zkrátka organizace šla jak po másle, nechybělo mnoho a všechny bych poslal tam, kam ani slunce nesvítí... nicméně nestalo se a nakonec jsme v pár lidech (nebrat doslovně, k lidem mají daleko) vyrazili.

Už loňský ročník Metalfestu nás nezklamal a tak je pochopitelné, že jsme se vypravili i letos.

Oproti loňsku to nebyl takový hudební zážitek, ačkoliv ne vinou organizátorů, ale spíše naší.

Z nevysvětlitelých důvodů jsme v areálu nakonec nestrávili tolik času, kolik by bylo záhodno.

Sabaton opět zavítal do Prahy, tentokrát v rámci svého turné World War Tour 2010, takže jsem obvolal kamarády, rozbil jsem prasátko a vyrazil pro lístky. Sabatony netřeba příliš představovat, takže se vrhnu na jejich předkapely.

První byli Steelwing, kteří naši partu nijak nenadchnuli, následoval Alestorm, na které jsme se hodně těšili a očekávání splnili.

Pak už přišli Sabatoni a jako vždy rozjetý večer proměnili v pekelnou párty a to doslova, protože klimatizace (pokud vůbec nějaká byla) KD Vltavská silně nezvládala.

Spolu s kamarády od Rangers jsem vyrazil na exkurzi do podzemní továrny u Rabštejna, kterou zde během 2.světové války zbudovali nuceně nasazení pro německou zbrojní firmu Weserflugzeugbau Bremen (WFG).

Když už jsme zavítali do těchto končin prošli jsme se také po okolí Srbské kamenice, kde je muzeum čs. opevnění. A jako třešinku na závěr jsme se zvolili Čedičové varhany v Práchni.

To si tak jednoho dne kdosi v České zbrojovce řekl, že by se mohl natočit nějaký ten propagační materiál jejich nového kvéru CZ805 a tím se věci daly do pohybu.

Ovšem kde vzít nějakou tu výstroj, do které se herci-vojáci obléknou? Někdo kdo měl blízko ke štábu se zmínil, že by snad něco mohl vypůjčit od kamarádů.

Ne nadarmo se říká, že od každého na planetě Vás dělí šest lidí, tahle osoba se totiž znala s někým, kdo je členem našeho spolku militantních bláznů a tak slovo dalo slovo a místo výstroje byli zajištěni herci ve výstroji. Díky tomu sem se společně s pár dalšími mohl zůčastnit natáčení.

To se jednoho dne ozval kamarád, že koncem léta vyráží s kamarádkou někam do ciziny pod stan a pokud mám zájem tak mě vezmou sebou.

Nu což, okamžitě jsem kývnul a začalo se plánovat. Původně to mělo být Rumunsko, ale po pár dnech z toho byla Albánie...

Doma z toho byl pochopitelně poprask, všichni plašili jak je to nebezpečné, že mě tam ještě někde odkrouhnou a tak dále.

K velkému zklamání se nic takového nekonalo, dovolenou v Albánii jsem si skvěle užil, uteklo to jako voda a domů jsem se vracel nerad, klidně bych se ještě pár dní zdržel.

Jak už to tak bývá zvykem, i letos jsme vyrazili na "Blackovu chalupu" pořádně si nacpat břicha masem a alkoholem. Letos to však mělo být jiné, více akce, méně chlastu.

Domluvila se střelnice, motokáry, minigolf a v jednání byly i nějaké kánoe, kterým však nakonec nepřálo počasí. To vše jsme ještě doplnili cachtáním v rybníce a hraním Bangu.

Snad první chalupa, kde nikdo netrpěl nadměrnou konzumací alkoholu. Doufejme, že i poslední :-)

První ročník Plzeňského metalového festivalu nabízel zastoupení několika zvučných jmen (namátkou: Hammerfall, Sonata, Amoni, Korpiklaani, Finntroll) a tak jsme se rozhodli zůčastnit. Nelituji, víkend jsem si užil. Přesto musím říct, že program, který mě zaujal bych dokázal smrsknout do jednoho dne.

Stejně jako lonský rok i letos ségra zařídila zimní dovolenou za výhodnou cenu. No a protože loni jsem byl spokojen neodmítl jsem ani letos. Volba padla na Francii a střediska Valmeinier-Valloire. Bohužel o proti loňsku šlo o zklamání.

To se nám tak jednoho dne doneslo, že do naší vísky zavítá švédské metalové trio Bloodbound, Sabaton a Hammerfall. No řekněte, mohl sem si to nechat ujít? Nemohl...

Sabatony už jsem předtím na živo znal a tak jsem dobře věděl, že litovat nebudu. Hammerfall sice ne, ale jde o legendu, kterou by měl každý fanda alespoň jednou vidět. No a Bloodbound jsem sice znal jen z poslechu, jejich hudba mi nevadí a i kdyby ano, předchozí dvě kapelky byly dost dobrým lákadlem.

Tak tedy nebylo co řešit, nakoupily se lístky a pak už se jen čekalo na den D.

Díky mojí ségře, která pracuje v jedné nejmenované cestovce se mi naskytla příležitost k lyžování v cizině a velmi pěknou cenu. Volba padla na Itálii, střediska Tonale a Ponte di Legno.

Ze začátku jsme měli krapet problém s dalšími "učastníky zájezdu", neboť nikomu se nechtělo, odříkali na poslední chvíli a tak dále. Už to vypadalo, že pojedeme sami, ale nakonec ségra sehnala alespoň jednoho člověka, který navíc vlastnil auto, takže jsme měli i vcelku pohodlnou cestu.