Nuže, jak to tedy začalo?

Hned v pátek po obědě jsme vyjeli směr Plzeň, ale nejeli jsme přímo do Plzně, nýbrž do Zruče u Plzně, kde se nachází jistý Airpark. Cože to je? To je jednoduché, tak jako někdo sbírá známky, někdo jiný pohledy, tak pan Tarantík sbírá letadla a nějakou tu techniku, ne modely, ale skutečné stroje. A tak se stalo, že na jeho pozemku má pěknou sbírku, kterou zpřístupnil veřejnosti.

Když jsme se pokochali letadly, vyrazili jsme konečně k Lochotínskému amfiteátru, zbězně jsem zkoukli areál a já s jedním kamarádem jsme si hezky přivydělali.

Já prodal lístek, který zbyl po jednom zrádci, jež nakonec účast odřekl a on prozměnu svůj vlastní lístek, který mu gorilka u vchodu zapoměla škubnout. Celý metalfest se pro nás tak stal záležitostí za krásné dvě stovky, no neberte to.

S čerstvě vydělaným kapesným jsme vyrazili do města na nějakou tu večeři a tak se stalo, že do areálu jsme se vrátili až někdy kolem desáté, abysme stihli alespoň Accept.

Pokračujeme druhý den

...ten se nesl v podobném duchu, vstali jsme vcelku brzo, areál byl ještě uzavřený a protože z prvních kapel nás stejně nic nelákalo, vyrazili jsme do města.

Procourali jsme Plzeň, pořádně se nadlábli, ale naplánované návštěvy muzeí jsme nějak nezvládli. Nevadí, kolem 17h jsme dorazili zpět do areálu, poslechli si Equilibrium, Bloodbound a vyrazili na pivko, vrátili jsme se zase na Cradle of Filth a Saxon.

Nějak extra to hodnotit nebudu, kapely nehráli zle, ale zkrátka nebyla ta správná pařicí nálada.

To nejlepší nakonec

Ovšem méně štavnatou atmosféru z prvních dnů jednoznačně spláchla neděle. Ráno jako každé jiné, vyrazili jsme rovnou do Plzně.

Zde nás čekala snídaně jako vždy a hlavně důležitý úkol. Ukrýt v chladicích boxech několik těch lahváčů, aby na nás při zpáteční cestě čekali krásně vychlazená pivka. Pak už jsme mohli vyrazit přímo směr pivovar.

Nenechali jsme nic náhodě a radeji jsme na exkurzi vyrazili hned kolem poledne, takže alespoň tuto atrakci jsme stihli. Oproti loňsku jsem nezaznamenal žádnou výraznou změnu. No a protože k večeru nás měla čekat Epica, Arch Enemy a Sabaton, nenechali jsme se zlákat hospůdkama, které na nás číhali na každém kroku a vyrazili zpět do areálu.

Epica není zrovna můj šálek kávy, ale oproti jiným vystoupením mě přišli tentokrát obvzlášť slabí. Už jen skutečnost, že Simone to z mého pohledu dost šmelila a víc času byla zalezlá někde za scénou. Pak přišli Arch Enemy a ačkoliv se taktéž nepočítají mezi mé oblíbené kapely, tak jsem si kotel docela užil. No a nakonec Sabaton, škoda slov, jako vždy skvělá show. Přesto však jedno mínus zmínit musím, nekonal se jediný přídavek.

Tak a to je vše, přátelé...